SAMOTA

Zima a prní alaskáni

Tak jsme měli domeček, dvě děti, jednoho koníčka a na dvoře pusto a prázdno. Chtělo by to psa...
Byl to Jirka Konicar, který ten inzerát už na podzim 1995 objevil : Daruji 2 alaskány, nejlépe začínajícímu musherovi...; To Jirka Trnka udával starší a vyřazené psy. Nám okamžitě prolétly hlavou příběhy Jacka Londona a ten kousek romantiky, který tam z dětství zbyl, se okamžitě prodral na povrch...
Jako první přišel Falco - hubené nohaté zvíře s příšernou motorikou, jinak úplné telátko a mazlíček. Další byla skvělá Linda - fenka po Chillim (Streeper). Linda byla Leader s velkým L - takový, jakého člověk potká snad jednou za život. Když si po létech beru na vyjetí nové stopy po pláni jejího syna Rufa, vždycky na ní vzpomínám - Lida dokázala jet podle pokynů kamkoliv. S ní přišlo stěňátko z příbuzenské plemenitby, u kterého se později projevila vzácná degenerativní vada. Poprvé jsem musela rozhodovat o bytí a nebytí kouzelného zvířátka...
Poprvé jsme zkoušeli zapřahat - no podívejte se sami do čeho :-) Poslední fotka je až z podzimu, kdy přibyl Lindin bratr Quiki. S trojkou silných alaskánů to byla na lyžích (sjezdovkách) docela sranda...