Šediváčkův long
Kdo nejel long, netuší o co jde...
V mém podání jde sice spíše o výlet - z Deštného po snad celých Orlických horách. A v tomto případě se mi ten výlet obzvláště vydařil. Poprvé jsem postavila celou osmičku, bylo to sedm holek a Bedřich v leadru. Nemusela jsem se tedy bát, že mě někde vyklopí, většina holek je slabá a docela poslouchají. Zvlášť "stůj" jim jde dobře, pokud zrovna nevidí srnečku. A sněhu bylo, že pořadatelé nevěděli co s ním a brázdili hřebeny Orlických hor celé noci. Zbývalo mi ještě nabalit a několikrát převážit saně a vzhůru do hory.
Díky ME čistokrevných nás otevřené pustili hezky napřed, takže jsme měli hory víceméně pro sebe. První den se narýsovalo pořadí: Oba Jirkové - Vavruš s Vondrákem mizeli vpředu, Martin čtvrt hodinky za nimi a já až půl hodinu za ním. A za mnou hodina...
Takže druhý den jsem popadla foťák a kochala jsem se a kochala. Tedy holkám se pomáhat musí, ale těch pár vteřinek mi odpustili. Bylo to poprvé, co jsem zkoušela fotit za jízdy ze saní a byla jsem sama překvapená, že to docela šlo. Vypadalo to asi takto:
1. Vidím, že za pár vteřin budeme v místě, které slibuje zajímavý záběr
2. zahazuji rukavice do saní a zápasím se zipem bundy a lovím ze záňadří foťák
3. otevírák kryt a čekám na písknutí že je ready
4. zuřivě tisknu spoušť a čekám na písknutí, že vyfotil
5. zavírám foták, zahazuji do kombinézy, zkouším zapnout zip, hledám rukavice
Na chatě jsem pak překvapeně zírala, jaké romantické kousíčky krajiny ten malinký Olympus C-100 dokázal v těch podmínkách za jízdy zachytit.
Tak se můžete mrknout na fotky jednotlivých dnů: