Masarykův okruh - sprint + mid
Tyhle závody měly být původně v Jedovnicích, dokud jsme nenarazili... jedno razítko se získat nepodařilo. Tak celkem na poslední chvíli se prováděl přesun do Brna, na Okruh. Duší celého podniku byl Zdeňek Bohm, který všechno vyjednával. A základem byli sponzoři: tím hlavním byla firma BENTO KRONEN, zastoupená pí Martínkovou.
My byli jen ti mravenečci, kteří neví kam dřív skočit. No, bylo nás proklatě málo. V pátek před závody foukla vichřice, která trošku pročesala celou Evropu. Škody odstraňoval Martin s pilou do poslední chvíle. Start se posouval, dokud se s džípem nevrátil z midové trati. Chtěl jet raději jako první (s osmičkou). Jako by tušil, že blízká zahrádkářská kolonie skrývá vtipálka, který nám rafinovaně průběžně přeznačoval trať. První odbočku Martin stihl přemlíkovat, ale vtipálek si to pojistil na více místech. Když jsem jela já, objevila jsem Martina s týmem zapleteným mezi stromy (slalom se s nabušenou osmičkou 3 km po startu nedá provozovat). S mrazivým pocitem jsem zasukovala mou čtyřku kolem stromu a šla ho vysvobodit. Strašlivě nadával, říkal že ta první odbočka ho navedla z prudkého kopce, který končil vrakem auta, že se tam někdo mohl zabít. Když zmizel, musela jsem se nějak nalodit i já (bylo to z kopce v úzkém korytě a za mnou už se řítil Tom). Nějak jsme to přežili, jenže nebyl ještě všem průšvihům konec. Já měla o trati jen celkem povrchní představu, časem jsem ale nabyla dojmu, že se se po ní rozhodně nepohybujeme. Základní orientační body jsem znala, tak jsme se nějak našli, ale bylo jasné, že jsme jeli zcela špatně. Shrnuto - lesem se motala po přeznačených tratích asi dvacítka musherů, kteří však nakonec ke kontrolním bodům dorazili a byli nasměrováni zpět na Okruh. Bylo jasné, že tohle kolo se musí anulovat. Všichni to vzali bezvadně, v lese se jim nejspíš líbilo :-).
Kvůli zpožděnému midu se posouval i sprint, protože se musela přeznačit trať na okruhu, aby nám sprinťáci taky neujeli na výlet. Celý sprint byl veden po zatravňovacích pásech, občas se přejíždělo ze strany na stranu. Se starty i v cíli nám ochotně pomáhali nejen naši kluboví členové, za což patří všem dík.
V neděli ráno na nás čekalo překvapení - všude bylo bílo. K tomu vykouklo sluníčko, takže fotografové si neměli na co stěžovat. Dokonce i diváků bylo víc než v tu sychravou sobotu. Při kontrole značení midu jsme používali mimo mlík a terčů i kde co jiného - větve, kmínky... aby nebylo tak snadné trať přeznačit. Těsně před startem projel Martin zahrádkářský úsek džípem a dirigoval průjezd smeček kolonií. Tentokrát to bylo OK. Připravený Servis Point jsme nepotřebovali, na sněhu opravdu riziko přehřátí nehrozilo. Sníh trošku odtával, někde to klouzalo, někde teklo, někde bylo bláto...no normálka. Moje čtyřka byla příliš slabá, tak to moc nejelo a celkem jsem si mákla. Sprint proběhl celkem v pohodě, na sněhu to byla celkem legrace. Dokonce i Barbora na kole spadla až ve chvíli, kdy jí Sisa zatočila za Martinem, který měřil čas v cíli. Já si na závěr zajela osmičku s "použitými" psy a bylo to pěkné svezení. Pak ještě vyhlášení - rozdělit ceny od sponzorů, poděkovat všem, poklidit trať, naložit a odvézt materiál... uff, byli jsme úplně mrtví a vyčerpaní, ale snad se to všem zúčastněným líbilo.
(6.4.2005)