Ráno Martin nastoupil do startu k Nilsovi (Nor) a já byla k ruce Michelle (Fra). Největší vítr jsme měli z angličtiny, neboť oba komunikujeme akorát s počítačem a ani na mezinárodních závodech v cizině jsme ještě nebyli. Tak jsme naštudovali esdrácká pravidla a vyrazili za našimi Rozhodčími. Po úvodních obtížích s čiplisty (víc týmů na jednom papíře - víckrát nebrat!) se situace zklidnila a mojí úlohou bylo kontrolovat výbavu. Pro CC tažná šňůra (belt) bez kovové části na straně psa a vypouštěcí mechanismus (panic snap) na straně mushera. Manmat prodal snad kýbl vypoustěček :). Zaujal mne páskový mechanismus (velmi lehký) nebo norský systém na háček). Všichni mimo běžců měli povinnou přilbu a navíc i RUKAVICE. Kolobrndy měly mít tažnou šňůru napevno uchycenou. Radosti nastaly u tříkolek a čtyřkolek, kde navíc byla povinná pomocná šňůra k ukotvení týmu (safety line) s vypouštěcím mechanismem a pak ještě řetěz (chain) se dvěma karabinami pro případné odložení psa na check pointu. Moje obvyklá věta byla You have to take a safety line and chain tomorrow :) . Michelle měla oči všude, neuniklo jí ani když někdo před cílem předjel psa a udělovala Warningy na všechny strany.
Naše kachničky v B a C týmech fičely standardně rychle, s údivem jsme koukali na dánské tříkolové volantové stroje s rozhaněčem nebo čtyřkolku s originálním uchycením zadních kol. Jen výbava Maďarů byla řekněme ..zemitější. Nejvíc mne fascinovaly Norky, drobné éterické bytosti, které si před kolobrndu zapřáhly dva koně a pak živé dojely do cíle. Mezi ohaříky se ale objevovali i haskounci, ČHP, i čistokrevné či alaskánské týmy přijely hrdě soutěžit. K tomu ještě přibyli Češi, kteří se účastnili jen MR. No byla to docela pěkná přehlídka v celém psím i technickém spektru.
Foťák jsem vtiskla do ruky Margitě, která se pak přiznala, že ještě nic moc nefotila. Navíc počasí bylo dost pošmourné. Takže dík i za tu rozmáznutou vzpomínku.
