Druhý Den
Čekání na vyhlášení si krátí jak kdo umí, pak se nadílí ceny, poděkování pořadateli...
Ti, kterým se to nelíbilo, startují domů, ostatní vyráží zas na trénink. Trochu se ochladilo, trochu sněží, trať si sedla a je pevnější. Pejskům se ve stopě projeté hromadou saní běží o poznání líp. Za chvíli dojíždím Šamana, který si hraje na autobus. A pak zas Martina, který po cestě bere stopařky - mladé, hezké... a vymlouvá se, že dohání uprchlé spřežení. Ani Fajfka nám nedokáže ujet, taky veze zátěž a jeho pejsci po nemoci nejsou zcela ve formě. Mikiho vidím za zády na dohled, čekám, že se kolem prožene, ale nic. Sluníčko se směje, nálada je super. V cíli nám zatleská pár diváků, je to prima. Jen ta bažina kolem vleku nezmizela.
Vyrážíme ještě s Margitou na trénink s ostatními psy, nějak jsem jí zapomněla říct, že nepojedem jen 8, ale 15 km. Má trojku a tak se do kopce trošku proběhne. Martin zatím vyrval vlek z bezedné bažiny parkoviště. A já myslela, že bez traktoru to nepůjde. Ještě vycuknout Bohuše, poslední rozloučení s Kovbojem a hurá domů. Ale ouha. Džíp sebou nějak cuká a netáhne, benzín mizí z nádrže s obrovským vírem. Martin objevuje jakousi klapku a domlouvá jí. Asi našemu stařečkovi ty hrdinské výkony na jedničku tolik nesvědčí.
Další závody jsou za námi. Byly docela dost rozporuplné, ale stejně DÍKY za ně.
