Foukalo, sněžilo, konečně jsem si připadala jak doma a ne na nějakém sprintu. Start jsem tentokrát stihla v čase. Akorát ztráta z pátku byla obrovská. Pět minut za zpožděný start mi sice odečetli, ale s tím motancem před cílo-startem se nedalo nic dělat. Tak mně zas čekalo předjíždění a tentokrát ne tak lehké jako včera. Prvně jsem dojela Martina. Jeho smečka se své žrádlonosičky pustit nehodlala a Martin hučel pokaždé, když se mé princezny rozhodly udělat venčící přestávku. Nemohla jsem jim ujet. Pak jsem dojela Jerryho, ale psi mi šli podobně jako jemu, měla jsem pocit, že budeme oba ryhlejší, když pojedu za ním. Tak jsem se hezky vezla. Sněžilo, foukalo, byla prostě pravá zima. Časem začali Martinovi desetiletí leadři kousek odpadat. Jerry dojel Jardu Fialu, jehož psi toho v těžkém terénu měli dost. Pak jsem přes Jardu musela i já, ale nějak jsme to zvládli. V mírných zatáčkách jsem viděla týmy před sebou i za sebou a mohla téměř odečítat minuty.
Zase jsem dojela Jerryho a za ním absolvovala poslední kopečky přes Jirku Strnada a pak přes Bohuše Kremličku do cíle. Dobře jsem si prohlédla ty "moje" protisměrné terče :)