Stihla jsem cvaknout občas nějakou smečku, co projela cílem. Čistokrevní si s tratí poradili myslím dobře, řekla bych že týmům jako Jiránkovi malamuti se to líbilo. Fakt je, že na trati byly úseky, kde se nedalo v měkkém sněhu nic dělat a pak bylo na psech, aby zabrali.
Nejméně asi trať sedla Petrovi Krupičkovi, jeho sprinťáci asi neměli moc možností k seznámení se skútrovou stopou skrz závěje. Takže se propadli z vedoucího místa. Salvatorovy časy svědčily o tom, že je zkušený profík. Škoda, že jsem si ho vlastně nikde nestihla prohlédnout. Pět minut za ním byl Pavel Pfaifer se svými Diatzovci. Michal Merhaut se svojí pětkou ztrácel dalších sedm minut a jel stejně rychle jako Petr. Miky s osmičkou dvě minuty za nimi. Pak Jerry, já, Martin, Jarda Fiala, Tereza Čepková, Romam Kronus, Hirsemann, Jiránek, Hanuš. Bohušovi tým nějak nešel a tak to vzal kratší cestou domů.
Nakonec jsme všichni čekali na Víťu Bludičku, který k dojezdu ještě nemusel rosvěcet čelovku.
Purinkám pochvala za svařák !!! :-)