V noci sněžilo a hlavně silně foukalo. Všude se tvořily převěje a tak vrásky pořadatelů byly veliké. Vítr neustával. Takže konečný verdikt byl rozumný - pojedou jen Učka a jen desítku. Skútr sice někde na trati uvízl ("Nehlásí se mi..."), ale pak to chlapíci nějak zvládli a my jsme mohli vyrazit. Po minutě - na kontaktu. Je to ohromné, když člověk v zatáčkách vidí ty týmy před i za ním. Fučelo hezky a pejsci se museli snažit. V těchto podmínkách člověk chápe, že osmička už je tým, který je silově schopen řešit nějaký ten problém. Ale zafoukaných míst nebylo zas tak moc, mimo vítr to bylo dobré.
Za chvíli jsem dojela Jerryho. Moje princezny se mi jako obvykle domotaly a tak jsem musela kotvit a rozplítat. Najednou Jerry zařval - Chyť Je!!! - a na nás hrnul jeho tým. Nechtěla jsem pustit moje, kotvě jsem tolik nevěřila, ale nějak se mi povedlo hrábnout do jeho lajn a přikotvit vlastním tělem. Jerry nadával jak špaček. Pořídil si nové rukavice a ty mu proklouzly. Slíbil mi flašku :-)
Někde za půlkou se na nás přiřítil Jarda Fiala - kratší trať jeho haskounům vyhovovala, a tak se mi pro změnu postaral o výtah. Stejně si některé kopečky budu pamatovat dlouho - stály za to.