Barča i Margita chtěly vyrazit na trať, Sára chtěla jet taky, tak jsme začaly zapřahat. Napřed zmizely Barča a Sára, přede mnou jela Margita. Jenže než jsem si naklapala osmičku, byly "dětičky" v prachu. Ale ouha. Asi za dva kiláky jedou proti nám s tím, že trať je neprůjezdná. Tak jsem s nimi poslala i Margitu domů a řekla si, že se na to podíváme. Proti nám se vraceli i běžkaři a taky mě odrazovali. No, pak jsme dojeli do kritických míst - ano, trať původně vytlačená rolbou do hloubky 50-80 cm byla srovnaná-zafoukaná. Tak jsem pobídla leadry dál a byla zvědavá, jak si s tím poradí. Naštěstí už tudy třikrát jeli, tak měli představu kudy asi dál. Ale byla to celkem legrace - napřed šněrovali podle nafoukaných sněhových jazyků křížem přes stopu zleva doprava. Jakmile vypadli z rolbového podkladu, zapadli po uši. Za chvilku pochopili, kde jsou hranice rolbové trati a nafoukané jazyky sněhu je přestaly mást. Bylo to úžasná zkušenost - k nezaplacení - měla jsem z nich velikou radost. Probíjeli se statečně kupředu. Tohle doma nenatrénuji. Projeli jsme si asi 8 km. Za námi se vydal jeden statečný běžkař, tak jsem sledoval jak postupuje. S týmem jsem byla moc spokojená, nahradila jsem největší princezny za Rockyho a Danta z Martinova týmu a osmička tím získala na síle i spolehlivosti. Možná mi ten trénink udělal větší radost než vlastní závod...
