Přijíždíme jako obvykle na poslední chvíli a tak máme sotva hodinku do startu prologu. Fotit se ani nepokouším, jen sleduji týmy jak se vrací zpět - jako bludičky svítí na horizontu a blíží se k nám. Atmosféra je jako vždy super, čelovky nasvěcující siluety smeček, odlesky očí, stoupající pára... diváci, kteří nelenili, si přišli na své. Letos je tu sice jen 14 týmů, ale v té nejvyšší kvalitě - Vondrák, Havrda, Miki Mikolášek, Pavel Pfejfer, společný tým Hanuš-Merhaut, Michal Němec (Šaman), David (Jerry) Jerie, za čistokrevné Čepkovi, Juraj Potoček, německý zástupce Gentsch, Jiránkové, Zimová a tradičně Víťa Hůlka. Martin jede poslední a nějak se ho v cíli nemůžeme dočkat. Už vtipkujeme, že si odskočil na kafíčko, ale nakonec je tu. Motal a prý důkladně.
Večer probíhá ve známém letištním zařízení za doprovodného dunění bowlingových koulí. Rozšoupávají se hlavně ti pardáli, kteří nezávodí :-) Sportovci myslí na ráno a ukázněně fičí na kutě.
