Ráno pro nás začíná smutně. Zjišťujeme, že dva psi nemají ehm... stolici jak má být a tak řešíme, co dál. Psi sice žerou a máme od veterináře léky, ale... Ale pravidla ohledně nakažlivé nemoci jsou jasná. Navíc se někteří musheři chystají brzy do Finska, tak by se nám za zavlečení průjmu pěkně poděkovali. My si tento dáreček dovezli asi ze závodů na Kanadě, kde jsme se vzhledem k oblevě ocitli na stake-outu po kotníky ve vodě a v takovém prostředí se lehce něco podaří chytit. Bohužel nešlo o klasickou virózu, ale o zákeřnější prý amébovou infekci, která se nám projevila až další čtvrtek (u třech psů). Díky tomu jsme neodjeli na závody do Krahulí. Pak už vypadali psi dobře, u dalších se nic neprojevilo. Až zas teď - tedy vlastně za týden...
Jdeme si to probrat s vedením závodu - díky pozdnímu příjezdu jsme startovali poslední a stake-out jsme také dali mimo na spodní parkoviště. Takže jsme teoreticky nikoho nenakazili. Ostatních osm psů vypadá OK, ale co když se to u nich taky projeví? Nedá se vymyslet nic rozumného - smečky budou jezdit po Krkonoších tři dny, takže se budou potkávat, jezdit po stejných tratích - tak tedy s těžkým srdcem odstupujeme ze závodu.
Aspoň beru foťák a sháním drby. Posádky si musí zabalit všechny věci na tři dny s sebou do vaků na saních tak, aby tam ještě zbylo místo pro psa - kdyby náhodou nějaký pes z týmu nemohl nebo nestačil. Pak na musher míting pro základní informace o dnešní etapě (Nechovejte se k běžkařům tak jak já .. Chlum :-)). Dobalit poslední drobnosti a vzhůru do postrojů.
Jednotlivé smečky jsou za pomoci pomocníků převáděny přes silnici na letiště každý ke svému startovacímu kolíku. Smůlu má na poslední chvíli Hanušův tým, kterému Juraj přejel a nalomil sanici. čas tlačí, tak se rozhodují, že to zkusí dojet. Sanice drží na skluznici.
V 10,10 přesně je výstřelem z pistole odstartována tato etapa. Spřežení se řadí do postupně se spojujících stop a vyráží do hory přes strážné. Vyčerpaní pomocníci se vrací, balí věci a vyráží za svými úkoly po trati. A co my s načatým dnem?