Smečky čekají u svých kolíků. Týmy ladí poslední drobnosti. Stíhám většinu z nich nějak zachytit. Navádění přes silnici je celkem náročné a tak se čeká na poslední týmy. Atmosféra houstne. Psi štěkají.
V 10,10 přesně je výstřelem z pistole odstartována tato etapa. Nastává ticho a psi zabírají. Spřežení se řadí do postupně se spojujících stop a vyráží do hory přes Strážné. Vyčerpaní pomocníci se vrací, balí věci a vyráží za svými úkoly po trati. A co my s načatým dnem?
Slíbili jsme nechat náš tobogán jako rezervní - pro jistotu, kdyby Hanušovy nalomené saně nevydrželi. A tak vyrážíme do Černého dolu, odkud je nejblíž na Tetřeví boudy, které jsou bivakovací základnou. Naskýtá se mi možnost svezení - tobogán bude vytažen skůtrem, ale někdo by ho měl řídit. Tohle si ujít nenechám a stojí to za to. Do kopce na plný plyn ...fíha...paráda, takhle rychle mne psi nikdy nahoru nevyvezou. Škoda jen, že tenhle tažný prostředek tolik řve a smrdí.
Na Tetřeví se dostáváme dlouho před závodníky, kteří zatím objíždí půlku Krkonoš. Vynosíme bagáž a pak vyrážíme s děvčaty na trať.