Doporučili mi trasu přes Lišku na Bufet, tam prý bych mohla týmy zachytit. Tak nechávám Barču Martinovi a konečně nazouvám své ještě nevyzkoušené běžky. Prý se s pilotem nedá dělat klasika. No, moje turistika mi jde. Stejně do kopce běžky sundávám a jdu po svých. V mém případě je to rychlejší. Zírám na obrovskou vrstvu sněhu - fotkám chybí měřítko, třímetrová sněhová tyč vypadá jak klacík. Navrchu pěkně fouká, je třeba si hlídat tváře a nos. Potácím se přes Lišku moc dlouho, tak na Bufetu potkávám až Jiránky a a za chvilku Zimovy. Teď už je čeká cesta přes Klínovky dolů na Strážné s přidanou 8 km smyčkou. Vyrážím tedy za Veronikou, ale nějak jim nestíhám. Z kopce jí to fičí jak našim alaskánům, tak je ani moc nedojíždím, a jinak jsem pomalejší. Až na odbočce na smyčku je zas uvidím - nakládají pejska. Přece jen - bylo to moc rychlé.
Pokračuji rovnou dolů na Strážné a v posledních sjezdech nad letištěm zastavuji a čekám na ty, před které jsem se zkrácením trati dostala. Za Veronikou jedu na letiště a sleduji uvítací ceremoniál. Vítězem je každý, kdo tenhle náročný závod dojel. Na trati je ještě Víťa Hůlka - ale brzo se ho dočkáme. Martin už je taky dole, projel se na saních zas dolů za skútrem.
Teď jen pobalit a přesunout se na baštu a vyhlášení do hasičské hospody v Lánově.
