Tak konečně - schůzka armády pomocníků napovídá, že jdeme na to!!!
Všechno je nabaleno, stan, spacák, karimatka, botičky, dečky, lékárnička je ukradena z auta, lajny, 8kg krmení, oblečení, něco k pití a k zakousnutí, brýle, mapa a... hlavně foťák :)
Startuji před Martinem, na poslední chvíli elegatně zafačovaný Asko strhává svou růžovou šálu ze elastického lepícího obinadla, která mu chrání odřené ouško. Tak mu přímo ve startu nasazuji manmaťácké chrániče na uši a doufám, že vydrží. Vyrážíme. Ale ouha, hned po startu se mi tým zaplétá, formulka v druhé lajně startuje s takovým nasazením, že předbíhá Strelku v leadru, která volí mírnější tempo. Když je rozplétám potřetí, vzdávám to a formulka jde do leadru. Tím jsme ztratili své dvě minuty a je tu Martin. Hrne se přede mne a už se za ním vezu dolů do Deštného. Na Bunkrovce první předjíždění. Přes to, že mne Martin protahuje, zahraniční mamuti nás musejí aspoň ojíždět. Na paty se mi tlačí Šaman, tak ho pouštím. Jenže Martin mizí v dáli a Šaman mu nějak nestačí. Búúú, přišla jsem o výtah. Budu se tedy držet jiného :) Tobogán dolů mi nijak moc nechybí a tak si užíváme hřebenovku. Na Masaryčce přicházím i o druhého chlapa - já čekat musela, když si on dával občerstvení, ale on opičák nepočká. Tak se s hřebenem potýkáme sami. Předjíždění je vysilující. Poté, co nás někdo ochutnal, musím psy ručně převádět - tedy spíš protahovat hlubokým sněhem a následně pak rozplétat. No mají ze mne radost všichni zúčastnění. Rampušák se svým dopingem nezklame, síla je pro zdolávání návějí docela potřeba. Naháček Lukášek už má dost věčného předjíždění a přetahování, tak stávkuje. Z vaku se mu ani nechce a jen kontroluje situaci. Nechávám ho zabaleného ve třech dečkách na Homoli - říkají, že odvoz bude zajištěn. Zvažuji, zda tam vydrží do konce závodu - kdyby se něco zvrtlo. Tak mu nacházím místo v závětří pod smrkem a myslím, že když není vyčerpaný, že ho tam nechat můžu. Zatímco mu vydupávám pelíšek, zas mne berou ti, které jsem předjela :))
Za šera mne vítá Luisino údolí a konec téhle etapy. Nechci ani vědět výsledný čas. Bylo to hodně těžké a jeli jsme nesmírně pomalu.
Askovy chrániče na uši se překvapivě dobře osvědčily a vydržely. Lukáška mi skutečně dováží až večer, vypadá jak kosmonaut (dečka S + dečka L + dečka XL :)) Prý ho vezli na skútru a když míjeli spřežení, tak jim málem strachy utekl...
