Pavel se nad námi slitoval a pustil nás podle času. Od nejrychlejšího. Nicméně včerejší etapa byla tak náročná, že mi to malamuti nandali. Dnes se jede líp, tak už v pláních za Deštným předjíždím první týmy (tedy přetahuji a sukuji). Tobogán je pomalý, zato stoupání chutné. Dojíždím Šamana a dál šlapeme spolu. Do kopce mne táhne, z kopce mu ujedu, ale za chvilku mne zase má. Druhý tobogán a konečně Pěticestí. Krásný dlouhatánský travers. Jemně sněží a já poprvé vidím duhu ve tvaru kruhu kolem slunce. Málem vypadávám ze saní, jak se furt otáčím a fotím. A dál až na odbočku zpět pod Rampušákem. Tady měl Fajfka smůlu, nikoho nepotkal a tak mazal domů. Zato mě nabízejí kapucino a opečený chleba se slaninou a směrují zas nahoru na hřeben. Rampušákovi sežere má formulka asi poslední chlebík (nemá ho nechávat volně ložený ve stanu) a Šaman mě znova předjíždí. Druhé kolečko je kratší. Se Šamanem trénujeme bezproblémové předjíždění. Moji psi se těch jeho už nebojí a jdou hezky dopředu. Šaman vykládá o získávání pozitivních zkušeností. Je perfektní. Kolem nás profičí Michal, ale psi mu jdou tak dobře, že se ti mí ani nepokusí zachytit se. Michal nás povzbuzuje, ale je to marné, moji do kopce cválat nebudou. Mávám na rozloučenou. Duhové kolo zmizelo, sluníčka ubývá. Ujíždím Šamanovi, jeho pohodáři se z kopce nenechají vyhecovat. Na pláních nad Deštným je tak nádherně, že musím fotit i v tom kalupu dolů. Uff, to bylo o fous (nebo spíš o hubu), ale stálo to za to. Dole mne vítá můj omrzlý chlap, dnes mu to šlo jen o pár vteřin rychleji než mě.
