Musím doma nechat další kachničku a moc mi chybí. Šestka je do kopce slaboučká, ale brzo pod tobogánem mne vysvobozuje Jerry. I na Masaryčce už se zařídili na paralelní obsluhu dvou musherů, tak ani o rum nepřicházím. Na hřebeni je sobotní tlačenice, tak se tím prokousáváme a povídáme si. Ve sjezdech mi tým zrychluje, tak Jerrymu mávám. Předjíždím i Juraje Potočka, jeho haskounci se mě tak dobře chytí, že je setřesu až v druhém tobogánu (stálo mne to rum). Skvělí psi. Na Pěticestí dostávám medovinku (mňam) a za chvilku dojíždím stojícího Sumce a nejrychlejšího Němce. Co je? Krmení... Moji pejsci by si taky dali, chudák nás musí převádět. Ale ve sjezdu 7 km od cíle krmit nechci. Sumec jede za mnou, ale jeho čtverka už toho má v packách moc, tak se nechytají. Na sjezdovce míjím Martina, přepřahá starého leadra. A je tu cíl tohoto skvělého závodu. Díky za něj pořadatelům, pomocníkům i všem, se kterými jsem projela nějaký ten kousek trati v perfektní atmosféře.