Trať - pohádka. Foťák jsem nestihla vzít, ale je to nakonec dobře, protože první okruh psiska letí jak na sprintu a já si vychutnávám zatáčky. Pak se poprvé blížíme do prostoru cíle. Leadr Bedřich tu byl nejspíš víckrát než já a nenechá se zmást nějakým oplůtkem, který ho má nasměrovat na druhé kolo. Tak míří nejbližší mezerou k cíli a nějací pomocníci v cestě mu nevadí. Pomocníci zděšeně přihlíží a málem se nechají zajet (no, mám osmičku :)) Naštěstí kotvit se dá, tak Bedřicha usměrňuji a vyrážíme správně. Psům už je to jasné a přeřazují na nižší stupeň. Teď už mám čas se dívat po té nádheře kolem. Protože jsme nestihli míting, chybí mi občas nějaká informace - jako třeba že krátký úsek trati je obousměrný. Takže když na mne vybafnou v protivce Wegnerovic haskáči, lekám se skoro jak oni :) Naštěstí jsou všichni disciplinovaní a tak je to OK. 

Po dojezdu vyrážíme na polévku na Švýcarský dům a zjevně mluvíme špatným jazykem, tak si nás nikdo nevšímá. Tak tak stíháme vychystat a přeházet týmy na sprint - já si beru své ohaříky, které si Martin zkoušel na midu. Psi už jdou pomalu, tak je to takový výlet s foťákem v ruce.