SAMOTA

Děčínský Sněžník sprint + mid

Vítr... studený všudypřítomný vítr...to je první co mě napadne, když vzpomenu na tuhle lokalitu. Louka, na které jsou stake-outy, nás snad nikdy ani jinak nepřivítala. Takže vzhledem cenám v okolních restauračních a ubytovacích zařízeních je na Sněžník třeba míti hlavně teplé odění a dobrý vařič. Ale jinak je to pohoda. Trať s minimálním převýšením široká, pěkně upravená. Odbočky pro čtyřky, šestky, osmičky. Na osmičkové trati úsek s obousměrným provozem, tak akorát dlouhý, aby se to pejsci pěkně naučili. A miďáci jedou dvě osmičková kola, celkem 31 km.

---

Sobota z trati (30 obr.)	Sobota týmy (30 obr.)	Sobota večer (7 obr.)
Neděle z trati (13 obr.)	Vyhlášení (10 obr.)

---

V sobotu ráno je nevlídno, mlhavo, sněží a překvapivě - fouká (tedy aspoň na pláni). Vyrážím s mírným zpožděním za Martinem, snažím se držet na trati, jsou tu nějaké oplůtky a smyčky pro diváky, jenže houby vidím, tak se snažím držet vyjeté stopy. Trať vede oproti loňsku víc doleva, do plání, trošku to tam testuje ochotu pejsků (zvlášť v druhém kole), pak se teprve zanořujeme do lesa na známý okruh. Ale už v přejezdu na pláni zjišťuji, že jsem se nějak ocitla před Martinem ... Můžu jen konstatovat, že jsem asi někde profičela nějakou smyčku a zkrátila si tak trať. Pomyslím na diskvalifikaci a nezbývá než jet dál, ve sněžení nic moc nevidím. První kolo jinak bez problémů, jen na rozbočce B - A potkávám Aničku, která se ptá, zda se šestkou má jet B nebo A :) V cíli jdu řešit moje zkrácení trati a zjišťuji, že nás asi bude více. Někteří (např. Juraj Vavruš) jeli MB opravdu jak B, zjevně nečetli naše pravidla :), jiní (Fajfka) se jeli projet po silnici dále. Takže pořadatel řeší co s tím. Navrhuji anulovat první kolo, závodníci jsou jinak spokojení, projeli se hezky. Nakonec je vše řešeno trošku nestandardně časovou penalizací 2 x 10 min pro Vavruše. Druhý den jsou výkony vyrovnané, Varuš ukazuje, že má na Šamana, Fajfka to natírá Daňovi a je nejrychlejší. Tolik mid.

Na sprintu se schází v hojném počtu čtverková a skjoringová špička, ostatních je v kategoriích méně. Já jen provětrávám štěňata a -abych najela nějaké kilometry- dělám ještě doprovod Barče. Mám půjčenou fenku od Fajfky, která mu nestíhá, a jen zírám. Kachnička krásně nasvalená absolvuje dvě kola s minimální námahou -moc pěkně pracuje- ale jen v klusu. Ve cvalu jí to už tak nejde. Ale celkově působí velice stabilním dojmem na rozdíl od mých nacválaných kachniček, které pořád řeší nějaké problémy a výsledku je poctiví alaskáni předbíhají. Martin zkouší Nikona a fotí týmy. Bohužel na ISO 1600, tak to má obrovské zrno. A mlha se sněžením drží.

Večer nacházíme útulek napřed u Mikiho v autě a pak u Baculaté dámy, kde posloucháme chytrosti ostatních a srovnáváme tréninkové metody. Fajfkův výkon ukazuje, že kilometry a kilogramy, které do psů vložil podle Rasťova návodu, nesou své ovoce. Rasťo dojel jako člen slovenské ekipy, tak si o lečems povídají. Já začínám chápat, že budu muset svou podzimní přípravu koncipovat úplně jinak. Já v listopadu měla psy na hodince cvalu (na midy). Fajfka byl na třech hodinách těžkého klusu 4-5x týdně. Cválat začínal až v prosinci. Když fičí kolem mne uznávám, že má psy někde úplně jinde, o několik tříd výš.

Neděle pak probíhá v pohodě, nakonec se i počasí umoudřuje. Místo pohárů nás čekají keramičtí čoklíci a spousta jiných cen. Někteří nelitují šampusu na zkropení Jirky Nešněry. Děkujem pořadatelům za perfektní závod, příště přijedeme rádi zas. A až si uštvaný Péťa Kmoch odpočine, snad nám odpustí drobné vylomeniny, které jsme mu tam s Margitou před dětským závodem prováděli (Margita nacvičovala jízdu po šňupáčku za saněmi, ale vše dobře dopadlo)

---