SAMOTA

Janovičky - mid

Balení na tenhle závod je vždy nelehké. Vždy totiž pokračujeme z Janoviček na Šediváčka, takže to chce nabalit na 10 dní včetně věcí na bivak. Tentokrát jsme vyjížděli opravdu na noc a cesta opravdu stála za to. Bylo kolem nuly, sněžilo, na silnici bylo krásné máslíčko a džíp s dvoutunovým vlekem klouzal daleko hůř než na čistém ledě. Martin ale celou soupravu zdárně ukočíroval a po půlnoci jsme byli na místě. Ještě zaparkovat... když se Martin řítil z kopce přímo na Mikiho vlek, jen jsem zavřela oči a popřála Mikimu hezké probuzení. Jenže Martin to bravurně v poslední chvíli švihnul do závěje, takže Mikimu nechal ještě celé dva metry manipulačního prostoru. Ufff.

---

Sobota trať (28 obr.)

Sobota Dojezd(64 obr.)

Sobota Večer (17 obr.)

---

Ráno překvapivě stále sněžilo, ale trať byla vzhledem k situaci připravená dobře. Čekala nás změna vzhledem k minulým ročníkům - trať byla protažena více doprava a tím odpadla nutnost jet kolečko podruhé. Nová část tratě vypadala moc příjemně, vyloženě jsem si to užívala - a pak přišla ta CEDULE. Cedule která mě donutila dupnout na brzdu a honem lovit foťák, protože tenhle smysl pro humor nesmí být zapomenut. Konec sprinťácke idylky to sice byl, ale celkem příjemný. V měkkém sněhu jsme se proplétali mezi stromy celkem bez problémů. Nakonec pak dolů ke stake-outům a znovu nahoru na hranici už po známé části trati. Předjížděla jsem pár čtverek, pro které to bylo v čerstvém sněhu opravdu hodně těžké. Do cíle jsem dojela opravdu nadšená.

Pak jsem ještě popadla Nikona a šla ho otestovat na dojíždějících týmech, ale zarosil se mi, jak jsem ho schovávala před padajícím sněhem. Stanislav Škoda startoval později než ostatní a nadělil překvapenému Lubošovi šest minut. Fajfka zajel moc hezky, v Béčku Šaman zdolal Michala Merhauta, V čistokrevných kralovala Tereza Čepková a Jindra Zelenka.

Po dojezdech posledních závodníků hurá do tepla. Známé zařízení získává s novými americkými majiteli velice příjemný nový kabátek. Majitelé jsou neuvěřitelně sympatičtí důchodci, kteří se stále usmívají a chtějí si povídat. Musheři jsou ale spíš na gáblík a cpou se sponzorskými buchtičkami.

Ráno - změna - z teplot kolem nuly najednou -15. Průšvih. Auta nejdou otevřít, zavírání boxů zamrzlo, karabiny celé olepené sněhem nefungují... je to sranda. Startuji z našeho týmu jako poslední až po Margitě a Martinovi a celkem prohrávám boj se zamrzlými karabinami, takže celkem meškám. Ve fofru jsem si zapomněla nabalit foťáček a tak se proklínám. Je den jak vymalovaný, mrazivý, slunečný, trať se zpevnila a jede to hezky ...škoda, fotky nebudou. Ale paráda to byla.

Pak na vyhlášení, nějaký Bono pytel na nás taky zbyl, užitečné ručníky... Martin dostává jakousi lehkou dámskou blůzičku - můžeme se smíchy potrhat - ale obléct si ji nechce. Poděkování majitelům, pořadatelům a všem co se na zajištění tohoto závodu podíleli. Diváků bylo hodně, musheři spokojení, tak je to perfektní. Musheři pomocí kabelů startují zamrzlá auta a vyhrabávají se ze závějí. Odjíždíme předposlední, za námi jen Fajfka, který díky nám nemohl vyjet a který se pak tak hezky zahrabal, že domů dorazil skoro za svítání.

P.S. Doufám, že Metujáci neuvažují o změně hudebního repertoáru, protože si bez Pokondru nedovedu jejich závody vůbec představit, jen v uších mi ještě týden zní "Kdo je k...a Denis?"

---