SAMOTA

Šediváčkův long - Čtvrtek: BIVAK

Po dojezdu oblékám pejsky do deček, dávám jim něco na zub a kopu napřed záhrab pro stan, zatímco ostatní musheři zakopávají psy. Jsem sobec? Nikoliv. Kachniček je jen šest a dostanou střechu nad hlavou - někdo má psy saňové, někdo zase stanové :). Když jsou pejsci v teplíčku, začínám i já kopat záhrab na stake-outu, bohužel jen k tomu, aby si psiska při krmení a venčení mohli vylézt na jeho vrcholek a naplno vychutnávat rozhled a vítr. Týmy dojíždějící později musí šlapat výš nad nás, zatímco rychlík Miki zabral zkušeně místečko v závětří u zdi ovčína. Když je o psy postaráno, hurá do chaty. Ruda Šretr udržuje pořádek a teploučko, posádka Kristýny vyvezla nahoru guláš a pivo. Jen objektiv se mi nechce odmlžit, tak to vzdávám. Kachničky jsou ve stanu jako doma, když je lákám ven, jen vystrčí nos a tváří se, že čůrat rozhodně nepotřebují. Místo na spaní si musím tvrdě vybojovat. Ještě že jich je vevnitř jen pět. Martinovi musí být v sousedním stanu v jednom určitě zima, zatímco u mne je to jak v prádelně. Ráno nás vítá pohádkovou nádherou. Ale kachničky stále tvrdí, že ve stanu je lépe. Jen formulka Finta, která pohodlí stanu odmítla, řádí na stake-outu jako pominutá. Tak vstávat a cvičit, musíme domů. Uplácím je granulkami s napájením a balím a pomalu vyrážíme. Turisti startují až za námi, prý budou startovat z chaty bez bot a s panákem... :)