SAMOTA

Janovičky MID - Sobota: Odpoledne

Moje myšlenky v cíli patřili klukům, kteří jeli ještě s většími týmy - mimo Španělů to byl Pavel Pfeifer a Miki Mikolášek. Nechápala jsem, jak mohli dojet ve zdraví. B_o_r_c_i.

Mikimu zahnuli psi stejně špatně jako mně, ale Miki pokračoval dál a přidal si pár kilometrů navíc. Proto byl jeho čas horší než můj. Fajfkův komentář nebyl moc reprodukovatelný. (Moji psi se pohybovali na trati s celkovým průměrem 17 km/h, jeho téměř 25 km/h !!). No zkrátka všechny naše pocuchané nervy potřebovaly nějaký lék -a naštěstí o něj nebyla mezi musherstvem nouze, tak se situace uklidňovala, až nakonec jsme i s pořadateli došli k asi následujícímu závěru:

Za tak bídné sněhové sezóny se i v tak komplikovaných podmínkách závod jet mohl a měl se jet, malé týmy si pěkně zacvičily. Pořadatel se ale neměl ostýchat omezit maximální počet psů v týmu na 8 psů. A bylo by po problémech. Budiž to poučením pro příště.

Sníh na exponovaných svazích mizel tak rychle, že poslední týmy dojížděly po zcela jarní louce, zbloudilý skútr by nejspíš vyhrál v Neváhej a toč. Takže začínalo být jasné, že nedělní kolo nebude možno odjet - a tak začalo chystat vyhlášení. Pro otevřené měl být závod započten do seriálu MR, pro čistokrevné byl díky kolizi s ME FISTC v Pian Cansiglio uznán jen závodem II. třídy

Ceny byly díky sponzorům štědré ( KSK Bono - a jejich prémiovka No1, jejich masové "konzervy" , na první místa pěkné skleněné plaketky, ručníky Veba, kolíček haskounek...). Než se skončilo, byla tma.

A večer? Co jiného než zábava!