SAMOTA

Oravský long (a mid) - Čtvrtek, Pátek

Martin:

Ve čtvrtek ráno rychle zajistit připojištění do zahraničí, vyměnit peníze a nafasovat benzín do bezedné nádrže Troopra (na Oravu to máme necelých 300km), pobalit a slavnostně před obědem vyrazit směr Slovensko - Oravská Lesná. Cesta až na zácpu před Žilinou (výstavba dálničního mostu) proběhla dle GPS v pohodě, jen poslední úsek braný zkratkou už jaksi není pokrytí mapami a Tono taky není na signálu. Naštěstí trefujeme správnou odbočku a jen si zajíždíme přes dedinu a jsem u chaty Kohútik.
Sněhu je dostatek, jen stake-out je místy blátivý. Tak rychle na musher meeting, nafasovat čísla zaparkovat a připravit vše na noční etapu.
Info o trati: stopa je protažena rolbou a na kopcích u kontrol budou hořet ohně jako záchytné body, kdyby někdo bloudil. Na start je to cca 10 min. jízdy a tak vyjíždíme s předstihem. Bohužel psi to vzali zkratkou tou největší kaluží a tak na startu mám v botách pěknou povodeň. Trať začíná mírnými zatáčkami do kopce. To ještě netuším že celá trať bude přemrzlý firn. Profil je hodně technický a hlavně převažují traverzy, na kterých to hodně snáší. Naštěstí to psi úžasně baví a tak jen sjezd cca kilometr po startu, kdy nás předjela Hela, na nových kloubových saních nezvládám a jedu po boku (ne že by to osmičku alaskánů nějak zpomalilo). Pořadatel se nám po dojezdu omlouvá po některých negativních reakcích, že noční etapa měla být až po denní, kdy už by byla známá, ale nemůžu souhlasit, že by trať byla na noc špatně značena (možná těch potvrzovacích terčů na horizontech mohlo být víc). Adrenalin rozdejchávám až v hospodě. Takovou noční jízdu jsem ještě nezažil stoupání, traverz, zatáčka, sjezd a stále dokola. Úspěšné projetí bylo o psech a o kvalitní halogenové čelovce. Na ledky jsem si na celé trati dovolil přepnout dvakrát do stoupání. Pak už jen večeře pro psy, mushery něco pití vyprávění zážitků a spát. Další dny se startuje v 9 hod.

Hela:

Večer - před startem - mě přepadla příšerná migréna, hlava bolí jak střep, každý odraz bodá do očí - sakra, a zrovna teď potřebuju 100 procentní koncentraci. Vyrážím do hospody pro pomoc, získávám paralen (od laskavého personálu) a borovičku s kofolou - (od laskavého Juraje Vavruše). Prý nemám paralen zapíjet přímo tou borovičkou :)) Oops... buď nepřežiju já, nebo ty viry...
Jo, organismus je natolik v šoku, že funguje. Původně jsem chtěla otestovat nově pořízené saně Pečenačky od Fajfky, ale vyměkla jsem a poprosila Martina, ať je prvním testerem on. Je to chlap, ne? :). Místo plánované desítky po dobrých radách ubírám dva psy (a dobře dělám).
A pak stojím na startu. Zapomněla jsem rukavice a startér mě nechce pustit. Až teď mám čas uvědomit si, po čem to vlastně jedu - přemrzlý firn - jestli spadnu, bude to bolet. 5-4-3-2-1-GO !!!

Následující přes hodinu trvající zážitek je nepopsatelný... koření života... jedna z těch chvil, kdy mi psi vrací všechno, co já dala jim. A s maximální radostí. Řítíme se nocí v dokonalé souhře. Leadři jak lovci sledují vykroužené oblouky rychlé umrzlé traťi, na křižovatkách poslouchají na slovo, já pracuji naplno se saněmi (fabiánovky), oceňuji madla, která jinak nepoužívám. Svaly nezvyklé na práci v traversech budou zítra sakra bolet. Všechny ty zatáčky, traversy, sjezdy a výběhy se střídají v rychlém adrenalinovém kaleidoskopu. Asi po hodince mi začínají docházet síly (borovička), ale do cíle už není daleko. Naprosto vyčerpaná, ale nesmírně šťastná dojíždím do cíle a z posledních sil obstarávám psy. Můj organismus mi vrací i s úroky to, co jsem si půjčila, ale stálo to za to.

Na mítingu pak trošku nechápu stížnosti některých musherů že bloudili, že byla trať špatně značená. Vytkla bych snad jen rozhodnutí učiněné na poslední chvíli - že midové čtverky nepojedou celou 22 km dlouhou trať, ale boudou v polovině odkloněny a poslány do cíle. Trať se mi zdála dobrá, viděla jsem terče jak bylo třeba, chyběl mi snad jeden potvrzovací terč. Asi jsem zajela druhý nejrychlejší čas - tak cítím jakési právo vyslovit pochvalu a svůj názor. Jo, bylo to dobré. Noční etapa přece má být i o schopnosti orientace, o souhře s týmem, i vhodná čelovka k tomu patří. Kdybychom věděli do čeho jdeme, už by to nebylo ono. Snad organizátoři nepodlehnou tlakům a zachovají noční etapu jako první v den příjezdu i příští rok.