SAMOTA

Sedlice - finále MR

Úvahy o tom, zda vyrazit do sněhu a bahna vyřešil Luboš Seidl, když poprosil Martina, aby tam pomohl pomohl Lackovým a dělal pro tento závod technického delegáta.

---

Sobota (51 obr.)

Neděle (92 obr.)

Vyhlášení (29 obr.)

---

Na noc jsme díky práci nestihli vyjet, takže Martin byl zas nad ránem silnice král, v rozletu ho zdržel jen převrácený přívěs (naštěstí ne náš) v zatáčkách nad Pískem.

Po příjezdu jsme zjistili, že pořadatelé mají trošku vrásky na čele, měli starosti s ubytováním a ve chvíli naší prezentace si postavila hlavu aplikace na zpracování výsledků (všechno bylo fuč, startovka nikde), takže začal čas trošku tlačit. Tak jsem utíkala pro Martina, který je na řešení podobných krizovek už docela expert a přesvědčila jsem pořadatele, že bude rozumné posunout start o hodinku. Informace o stavu 7300 m dlouhé trati nebyly veselé, ale ani úplně kritické - sněhová nadílka téměř zmizela, ale někde zbyly ledové plotny. Proto byly koloběžky zařazeny na konec startovního pole s nadějí, že týmy krustu rozbijí. Ale cyklisti vyráželi první...

Příliš jsem se netěšila, že do sněhové břečky obleču růžový Bono dres :)), ale doufala jsem, že sprintový tým snad nepobude na trati dlouho (vzpomínka na ledovou hodinku v chumelenici na Bělči s miďáky byla ještě čerstvá). Nezklamali mne, koníci zadáci pracovali bezchybně, formulka Fata leadrovala super, dokonce malinkatá Tequilka, která jako jediná absolvovala mid Běleč, jakoby věděla, že to bude kratší, a tempovala na jedničku. Na vlně euforie jsme dojeli do cíle bahnitou clonou v našem nejlepším životním výkonu a přijali gratulaci od Nešněrů, kteří se třemi psy byli v nevýhodě - a kterým moje černá "zlatíčka" nadělila celých 40 vteřin.

Z úspěchu se radoval i týmový NO1 kolega Michal Merhaut, který zajel nejrychlejší Áčko. Martin trošku hudroval na leadry, kteří si v odbočkách dělali co je napadlo. Obdivuhodné byly výkony singlistů, kteří si na bahýnku opravdu pochutnali. Nikola Marešová byla odvážná a předjela na kole Soňu Klikarovou (myslím že Soňa byla opatrnější, nemá cenu riskovat před sezónou nějakou zlomeninu). V haskounech Martin Škoda zajel klasicky kvalitní výkon. Fotit jsme skoro nestíhali, já jela ještě třetí tým s výletníky, ve kterém se učí leadrovat mladá Korida. Už byla tma, když bylo vše hotovo, psiska po večeři a já mohla vyrazit na první polévku :)

Večer jsme zamířili do 500 m vzdálené hospody, kde byla pohoda, chutně vypadají jídla, příjemná kapela a prima zábava. Trošku jsme protáhli večerku a smutně poslouchali vytrvalý déšť, který naznačoval, že trať v neděli rozhodně nebude lehčí.

A nebyla - kdo zvolil gumový oblek, vyhrál. Bahno bylo hlubší a většina týmů se zpomalila. Já byla napnutá jak kšandy, vím jak málo stačí ke zkažení závodu, cokoliv se vysype, stačí když jeden pes není fit... Řekla jsem jim posté, že jsou moje zlatíčka a že budou mí nejlepší i když nevyhrají... a vyjeli jsme na trať. V hlubokém bahně mi chyběla síla velkých psů, Dáša zajela líp, ale stáhla jen polovinu včerejšího náskoku. Zdálo se mi to k neuvěření.

Zato Michal se pohoršil, jeho háravé fenky popletly hlavu týmovým kolegům, takže musel předat prvenství Petrovi Krupičkovi. I tak Michal odvedl bezvadný výkon s ohledem na to, že jeho psi jeli všichni týden předtím mid na 25 km. Martin se trochu polepšil, jen leadřice Holy (aby se neřeklo) zastavila metr před cílem, aby se slavnostně před diváky vyčurala :) Postupně dojížděly další více či méně bahnem maskované týmy a den se chýlil k vyhlášení.

Díky moc pořadatelům za závod a doufám, že na příští rok najdou vstřícnější areál, který jim nepřipraví takové starosti.

---