SAMOTA

Bystřec: Vichřice

Závod na Červenovodském sedle měl být součástí seriálu mistrovství ČR. Ale celý týden před ním pršelo a na sedle byly jen ledové plotny. Pouze v nejvyšších partiích držel hrubý a mokrý sníh.
Dohodli jsme se, že za tohoto stavu nejsou podmínky pro pořádání MR splněny a závod se mohl dle uvážení pořadatele konat pouze jako závod III. řídy. Pořadatel trval na tom, že trať je sjízdná a že může jet. Jako techničtí delegáti jsme dojet měli, (jinak bychom na ten led vůbec nevyrazili).
V pátek se objevila další jobovka - byla hlášena vichřice na sobotu dopoledne. Opět jsme naléhali na pořadatele, ať závod zruší, že to nebude bezpečné. Ale Zdeněk Dolejš byl neoblomný, i když přijede jen pár lidí, závod bude.
Přijeli jsme tedy také a ráno vyrazili na sedlo. Všude led, potoky s kamením, jen nahoře trocha sněhu.
Po projetí trati skútrem jsem byla nucena s ohledem na bezpečnost závod zrušit.
Naplánovali jsme si jen krátký trek se psy.
Když jsme se chystali vyrazit, objevilo se hlášení o blížící se vichřici. Zdeněk tvrdil, že parkoviště je bezpečné, že je za větrem a stromy tam nepadají.
Začlo lít a fučet. Jak jsme čekali pod přístřeškem, přišel nárazový fujavec, ozvala se rána se zvukem lámaného dřeva.
Vzrostý strom spadl těsně vedle parkoviště, do míst, kde byli ještě před pár minutami psi na stake-outu. Třicetimetrový velikán stál pár metrů od místa, kde stálo vedle ostatních i naše auto, v něm Barča a ve vleku všichni psi. Naštěstí spadl o 90 stupnů jinam...
Okamžitě jsme přeparkovali co nejdál od stromů, zalezli do bufetu v naději, že již nic nespadne a sedlo pak co nejrychleji vyklidili.
Měli jsme tentokrát štěstí...
Příště bych byla raději, kdyby si pořadatel dal říct a nesnažil se závod uspořádat za každou cenu.
Byli tam i závodníci z Polska, kteří najeli v tuhle mizernou zimu za vidinou závodu 500 km...