SAMOTA

Českou Kanadou, závody psích spřežení MID

Pátý ročník tohoto midového závodu byl výrazně poznamenán oblevou.
Na exponovaných místech sníh mizel před očima. Trať byla perfektně značena, projeta skútrem a procházela nad Klášterem, přes kravín, zatáčela po lesních cestách kolem vypuštěných rybníků a pastvin pro dobytek v délce 40 km. Pro turisty byla připravena lehčí varianta 24 km.

---

Trail (52 obr.)

Dojezdy do cíle - Finish (86 obr.)

Večer - Evening (9 obr.)

Vyhlášení - Ceremony (20 obr.)

---

Vyrážela jsem s osmičkou jako druhá, prvního Kovboje (Pavel Procházka) jsem míjela u kravína, jeho pejsci měli potíže asi s trávením ovečky i s vlnou. ("Proč tu vlnu sežrali - normálně ji nežerou..." stěžoval si pak Pavel).
Takže jsem snad poprvé měla trať sama pro sebe a pro leadry to byla dobrá škola - na trati nebyl žádný pach předchozích spřežení, který by jim napovídal cestu. Museli se plně sousředit na moje pokyny. A šlo jim to dobře, protože trať se proplétala po lesních silnicích, přibližovacích cestách.... doprava, doleva... žádná nuda. Značení bylo perfektní - červené teče před odbočkou, potvrzovací terč za, moc jsem ocenila zelené terče po 5 km s ujetou vzdáleností. Za některá odbočení jsem musela holky v leadru opravdu chválit, neudělaly chybu - byly tam i odbočky z hlavní "dálnice" od obzoru k obzoru na vedlejší cestu bez dalších zábran, žádné "mlíko" z kopce dolů, jen terče.
Sněhu bylo mimo první a poslední kilometry tak akorát na jízdu, ale na kotvení to nebylo.
Pokoušela jsem se fotit trať a točit nějaká videa, nikoho už jsem nepotkala a tak jsem se jen kochala krajinou a umírňovala psy. Ti vyrazili sprintovým tempem (jako naposled na Sněžníku v A), tak bylo jasné, že konec bude těžší. S jedním svezením ve vaku jsme to ale zvládli. V Klášteře jsem udělala první vážnou navigační chybu, díky focení jsem přehlédla terč, který odkláněl trať těsně před prvními budovami po polích kolem Kláštera. Jeli jsme po staré "trati" - bez sněhu, po pískem posypaných uličkách mezi domy. Netušila jsem, kudy vede trať, nakonec jsem s osmičkou provedla defilé před návštevníky kolem kostela (jela jsem první, tak ani diváci nevěděli, kudy budou spřežení jezdit :). Vyběhli jsme ven na pole a za drobné pomoci trefili do cílového koridoru. Bohuš poučen mojí chybou zamlíkoval odbočku, takže další poznávací jízdy Klášterem se již nekonaly.

Postupně dorážela další spřežení, jen Němec Wolfgang Hammerschmid, účastník Alpentrailu, prý prošoupal a zlomil obě sanice a vyjel hledat pomoc do Bystřice.
Brzo za mnou dorazil jako první v MB se čtverkou ohařů Aleš Prokůpek, kterému jeho dobře připravený tým podal opravdu pěkný výkon. Druhý byl Zdeňek Gregor před Radkou Novotnou.
Martin dojel s "midovým" týmem MU naprosto spokojený, třetí dorazil Kovboj.
Palýza (Roman Novotný) preferoval sluneční lázeň, na nejvzdálennějším bodě si udělal přestávku a slunil se, dokud nedošlo sluníčko (nebo rum ? :-)). O tom všem jsme byli průběžně informováni tradiční komentátorkou Irenou Polanskou.
Sára Polanská na domácí trati naložila čtvrhodinku Vencovi Němcovi, třetí byl v MU1 Richard Burda,
v MB1 byl Roman Kronus, Klára Brzková a Šárka Mikolášová před slunícím se Palýzou.
S lyžemi bojovali Vladimír Pechek, Vít Kolátor a Jana Ondrášková.
Slunce nemilosrdně likvidovalo nízkou sněhovou pokrývku a tak bylo jasné, že zítřejší kolo se pojede jen jako trénink.
Odpoledne jsem vyrazila na trénink se sprintovou šestkou a úplně jsem na asfaltu roztrhala navlékací skluznici... To už opravdu na závod nebylo.

Večer v útulné hospůdce s lidovými cenami, pivkem a báječnou "cmundou" (bramborák) udělal tečku za prvním dnem. U kamen se výborně pospávalo, i tréninkem zcela promočený overal uschnul.

Ráno v deset vyhlášení a hromada cen od DA-KAR PET FOOD (patnáctky Shur-Gain), TV Products (Kompletní kuchyně 75 ks), outdoorové hodinky s kompasem a výškoměrem, pro všechny nesmeky... no štědrá nadílka a díky za ni!
Musherská smečka se po vyhlášení s úsměvem loučila a někteří vyráželi na trať trénovat. Nad ránem totiž začalo sněžit (nemohlo začít už v sobotu...!) a tak sobota byl snad jediný den, kdy sněhové podmínky byly špatné. Týmy si na tréninku ve 20 cm čerstvého sněhu docela mákly, ale zase jsme tím zdržením dali siničářům čas, aby se se sněhovou nadílkou na silnicích vypořádali.

Závěrem - veliké poděkování za toto spíše cross-country setkání s perfektními pořadateli (Bohuš Kremlička a Irena Polanská) a pohodovou bandou musherů, kteří dali Klášteru u Nové Bystřice přednost před závody v Donovalech a Oberwisentahlem.

---