SAMOTA

Oravský mid a sprint

Pátek:

V Čechách leje jako z konve, stoupají hladiny řek a my vyrážíme na nejstudenější místo Slovenska s nadějî, že se déšť o hory zarazí. Smůla, voda jede s námi a tak dorážíme do Lyžařského střediska Kohtútik nad Oravkou Lesnou s citelnými obavami.

---

Večer (47 obr.)

Trať (10 obr.)

Neděle (68 obr.)

---

Do longu nikdo nepřihlásil, v MU je nabito - Daňo Filo, Juraj Vavruš, Braňo Spiššák, maďarka Regina Ragula a my dva. Psi jsou po Ledovce dobře zaklusaní, takže by to měly být pomalé jízdy na jistotu. V sprintu B jdu vyvenčit šestku, která stojí už 14 dní od Ružbachů. Tam to bude jen o dojetí podle psů.

Solidně prší, noční etapa sprintu je zrušena, mid pojede 19 km. Na slavnostním zahájení se představují mecenáši závodu včetně šarmantního delegáta z FISTC, protože Orava je adept na ME 2010.

Noční etapa:

Stojíme na parkovišti uprostřed odhrnutého štěrku a od auta se odstřelit určitě nemůžeme. Vtíráme se tedy na lepší pozici k Danovi, Marinův tým vodíme na jeho stakeout a já navádím přímo do lajn. V okamžiku odstřelení je tu problém, vypouštěčka se vypustila a o tým jsem nepřišla jen díky pojistné karabině. Ufff... jenže teď to nejde v tahu uvolnit. Naštěstí přibíhá maďarský kolega, zabere a společně uvolníme karabinu. S pomocí přeskakujeme hroutící se sněhový mostek přes potok a míříme ke startu. Martin si musí poradit sám.
Kluci z Donoval, kteří strávili celý den s klienty na dešti, už neměli chuť na další moknutí a stejně jako Braňo nenastoupili. Takže jsme zbyli v MU jen tři a bude to o dojetí. A to dneší večer nebude úplně jednoduché.
Totálně promočená trať vedená v mnohých zákrutech, sjezdech a výjezdech po loukách kolem výběžků lesa se místy mění v potok. Psi se do sněhové bažiny propadají až po břicha. Malinké holčičky to zvládají, ale těžší Dump dostává zabrat. Jedu podle něj. Psi místy přeskakují potoky, které odvádí všechnu to vodu dolů. A prší dál. Náhle vjíždíme na silnici, která se proměnila v koryto potoka. Kam teď? Opravdu tudy... zbohem skluznice... :) Prskám jak špaček, protože se mi pologumové snowborďáky proměnily v rybník. Safra studený rybník. Začínám ždímat rukávy gore-texového overalu a náladu mám pod psa.
Psi vyjíždějí na kopec, opírá se do nás studený déšť a cestu lemují mlčenlivé smrky, typické oravské chaloupky a sem tam křížek nebo kaplička. Tihle společníci mi připomínají, že tenhle výlet má i druhou hezčí stránku - psi zaklusaní na Ledovce postupují i mokrým sněhem vytrvale vpřed a občas předjedene i nějaký pomalejší tým.
Psychicky roztávám, přestávám špačkovat a začínám si to užívat. Předjíždíme Reginu, šlape jí to pěkně stabilně. Najednou se mi situace přiostřuje. Před námi je sníh přerušený hlubokou rýhou potoka z tajícího sněhu a leadři se zalekli. Končíme v jedné kouli, přetahuju saně na druhou stranu, hážu kotvy do potoka jdu přetáhnout tým. Jsou smotaní opravdu důkladně. Ve chvílí, kdy mám půlku rozpletenou, kotvy povolují a tým chce pokračovat z kopce dolů. Pouštím uvolněného psa navolno a chytám se lajn. Funguju tak jako hloubková kotva pod saněmi. Psy to po chvíli pod deštem mých nadávek přestává bavit a milostivě zastavují. Hrabu se po kotvě a když ji mám v ruce, začíná to vypadat lépe. Druhá kotva je navlečená na sanici a kolem lítají dva psi navolno. Tak napřed ta druhá kotva... pak psi... z mého tónu cítí, že už přestává legrace, tak stojí a čekají. Konečně můžeme jet dál, Regina projela kolem nás už před tím, než povolily kotvy. Nevadí, ještě ji stihneme předjet a nakonec kolem vleků dolů a jsme doma. Rum s čajem v cíli je fakt na místě :) Martin doráží brzo za mnou, dnes večer byl lepší.
Vyklapat zádovky, dojet na parkoviště kam až to jde, zakotvit a zbytek po štěrku odvodit. Obstarat psy a pak konečně vyždímat mokré overaly, převléct se do suchého, zatopit ve vyhaslých kamnech v hospodě a obložit je tím vším mokrým bincem. Konec vodníků v Čechách (nebo spíš na Oravě).

Sobota:

Ráno už neprší. Retrak ještě večer projel trať a vetšina přebytečné vody stačila odtéct. Štěpánka přináší nejhezčí ranní zážitek - termosku horkého sladkého čaje.
Napřed jede sprint. Moji černí koníci měli díky Ledovce skoro 14 dní pauzu, takže se jen proběhnou. Trať je již pevnější, ale těžší psi se občas zrádně propadají. Z kopců brzdím natvrdo brzdou a nikam nespěcháme. Daňo nám to nakládá o 4 minuty, Juraj o dvě... Přijďte kluci v sezóně na Tři Studně - tam srovnáme rychlost. Tady jste vyhráli :-)
Midový start jsme zas nestihli, poklízím šestku a chystám osmičku. Statečný Dump bude doma, je to pořád hodně hluboké. Pořadatelům už došli startujicí a tak najednou mám 4 pomocniky k odvedení na start :)
Vyjiždíme čtvrt hodiny za ostatními a psi jsou po noční etapě ještě bez chuti. Teprve v polovině je to začíná bavit. Za světla mohu pozorovat, kudy jme v noci jeli. Foťák není spokojen s baterkami, a tak kdo nezná oravskou atmosféru, musi ji přijet nasát osobně.
Dřevěné usedlosti, menší chaloupky, křížky a kapličky, sušáky na seno, louky a smrkové lesy... vyjíždíme až na Kohútik a pak pokračujeme dále, v protisměru sleduji mushery před sebou. Postupně předjiždíme některé chlupáče. Trať je náročná, prudké sjezdy i výjezdy, přes koryto potoka skáčou leadři jako koně Velkou vodu... huuustýýýý :-)
Škoda těch baterek do foťáku a škoda slivovice co zůstala v autě. Hodila by se.
Tohle kolo dala osmička malinkých holčiček celkem bez chyby. Hoodnýý pusinky!
Večer byl rájem musherů...viz fotky :)

Neděle:

Přes noc "nakydalo" 16 cm čerstvého sněhu. Trať zmizela, retrak vyjíždí. Pořadatelé mi vyšli vstříct a jedu s B jako první startující. Trať je rolbou jako umydlená, ale místy zatraceně zrádná. V prvním pořádném sjezdu mi najednou mizí psi uprostřed koleje. Do díry padám i saněmi a už jdu "přes budku". OK, ani při jízdě naznak saně nepustím. Pěkný rigól jsme tam vyryli... aspoň tam nezahučí nikdo další. Bohuzel ale foťák je pryč. Nahoře fouká, mírně sněží, stopa od rolby místy mizí pod sněhovými jazyky. V těžkém terénu se moji nezkušení sprinťáci učí vyhmatávat stopu, kdo šlápne vedle, ten plave. Pracují lépe než včera. Stopu definitivně ztrácíme až nad vleky, protože sem retrak ještě nedojel. Moc nevidím kam psy navést a tak jsou zas utopení v hlubokém sněhu (to by se klukům z Donoval stát nemohlo :). Projíždí retrak a ukazuje mi, že mám jet za ním. OK. Pomalým klusem sjíždíme dolů, ne - rolbu hlubokým sněhem předjíždět nebudete! :)
Ale byl to hezký tréninkový výlet.

Na druhý tým mám 10 min a Štěpánku s Danem jako pomocníky k navádění. Slivovici balím do saní, abych ji mohla sdílet i s ostatními závodníky.
Parádní trail... tým šlape pěkně...

Díky za tenhle zajímavý závod patří Tono Mikloviči a jeho výborné pořadatelské bandě! Na Kohútik přijedeme rádi zas :)
P.S. Díky Romanu Habáskovi, že vylovil z "mého" rigólu na trati náš stařičký Olympus, bohužel moje nadšení pro focení na trati moc nesdílel :)

---