Klub Netradičních Sportů a Turistiky
SAMOTA
Hory
Časně z rána posledního srpnového pondělí léta páně 2013 se naše prazvláštní výprava dává do pohybu. Bez známek na české dálnice, navigací s poněkud aristokratickým hlasem, plnou bombou plynu pod prdelí a mapou veškerou žádnou, zato však na minutu přesným itinerářem cesty upíráme zraky k jihu, kde na nás čeká teplo, dobrodružství, moře a sláva.
Prší. U moře však večer bohudík ne, a tak má Gum možnost jej ochutnat - prý je fakt slaný :) a večer vyzbyde čas i na procházku po pobřeží. Myšlenky už se však upírají k ránu a k horám… výstup nahoru je těžký. Údolí velké paklenice nás však laskavě chrání před sluncem a Dom u paklenice nás na oběd vítá děsně roztomilým štěnětem a pivem. Hádejte kdo víc ocenil co.
První rozhodování - zakempit tak nízko, či se vydat výše? Bez rozmyslů táhneme dále, jen krátká konzultace s místním horským guru ohledně tečkovaných cest (po příhodách ze slovinska z nich mám patřičný respekt), zdejší cesty jsou však projektované pro české důchodce na výletě. Ideál.
Svlažit nohy v potoce, a po chvíli nás již vítá refugio Ivine Vodiče. Dámy a pánové, pokud by na nějakou horu stálo zato táhnout gril a klobásy, pak sem, luxusní chatka na kraji lesíku s výhledem na hory a moře. Co víc chtít… (pravda, chybí zde zdroj pitné vody - studna sice je, ale voda taková… inu již jsme viděli i lepší)
Naším cílem je však chatka Vlaški Grad - je lépe situovaná pro zdolání některého z vrcholů ráno další den. V této chatce však už nejsme jedinými nájemníky dva starší chlapi Gorke a (...jméno druhého jsem zapoměl :/ ) tu už nějakou dobu přebývají, zatímco staví nový nouzový příbytek. Matroš jim sem vozí helikoptérou, vyčistili pramen kousek pod chatou a vymysleli sprchu :) - tempo mají velmi rozvolné, jsou tu však na vlastní pěst, a tak lze jejich počínání jen obdivovat. Podle vlastních slov tu ještě několik let budou - třeba bude mít někdo z nás možnost se ještě přesvědčit :). Jo, a málem bych zapoměl - jeden černej, děsně přátelskej pes. Prý bačapes, nehlídal však dostatečně… údajně má ještě divokého kamaráda. V noci se něco hrabalo v odpadcích venku, myslel jsem že to je medvěd a už jsem si v hlavě projektoval co budu dělat až sežere ty dva chlapy dole a vyleze za náma na postel v patře. Dveře byly celou noc otevřený. Tak snad to byl ten pes.
Ráno nás vítá nepříliš krásným počasím - plány pro zdolání vrcholu jsou znovu přehodnoceny (v pět se z pelechu nikomu nechtělo), a tak vyrážíme nalehko s gumem jen vyběhnout nahoru. Sice jsme minuli odbočku na Tsveto Brdo a nastoupili na hřebenovku, výhledy však stejně stojí zato. Vidíme taky blížící se déšť - tak to bereme klusem dolů zpátky k holkám.
Gorke a druhý chorvat nad námi jen kroutí hlavou, kam že se v tom nečase chceme vydat - náš itinerář je však neúprosný, do dnešního večera být zpátky v civilizaci. Jo, a prší jak sviňa.
Počasí se však umoudřuje, potkáváme divoké koně a křesťanské poutní místo - pro nás výborně situované ke zpytování, a hlavně usušení našich ubohých duší. Snad poprvé co bych přiznal že vidím slunce v téhle zeměpisné šířce rád.
Cesta příjemě ubíhá do doby než opustíme národní park - v ten moment dosud bezchybné značení víceméně mizí. Chvíli se prodíráme krutým porostem kolem koňské farmy, nadvakrát koňákovi plašíme koně (promiň koňáku, na oplátku budem extra hodní na našeho koňáka ve Střelicích), až nakonec vzdáváme sestup přímo do Starigradu a jdeme směr Modric. Značení není o nic lepší, cesty se náhodně objevují a mizí a Newra nás vede podle gpsky. Jen mužici ukazující cestu přibývají, tak snad jdeme správně.
Jdeme. Pod námi moře, cesta a civilizace. Zbývá jen protlačit se stádem koz, kteréž kozobača žene nahoru a jsme tam.
V Modrici nás však čeká drobná nedomyšlenost - autíčko zůstalo zaparkované u vstupu do NP, kde je mu sice hrozně hezky, nejede však už žádný autobus. Zkouším stopovat (bez úspěchu, a to jsem si prosím nechal tričko na sobě :( ), a tak mi zbývá přiznat svou letní rozválenost - sedm kiláků již v kuse neuběhnu.
Zato ve Splitu nás čeká překvapení v podobě luxusního apartmánu. Po smradlavých molitanech z předešlé noci je to nebe a dudy - mizíme ve sprše a ač unaveni, večer se vydáváme do nočního města za tóny mořských varhan...
Martin Levíček, 8.9.2013,
m.levicek@gmail.com