SAMOTA

Dogtrek Stopou strejdy Šeráka - 0. a 1. DEN

Pršelo a poprchávalo a popršívalo, když jsme vesele vyrazili z Lipové. Ale i tak to začínalo jako pěkný výlet. Jenom mne nějak moc lidí předbíhalo.
Já se rozhodla, že na to máme 3 dny, tak že je užiju. Bylo mi jasné, že bez tréninku nikdo nemůže chodit 100 km po horách beztrestně a deklarované 3 km převýšení byly hrozivé. Tak jsem spoléhala na všechny své zkušenosti z toulek zamlada, že pomalu, ale jistě (nějak) dojdu.
Zatím jsme ale klidně ťapali přes Vražedný potok, první pěkný kopeček byla sjezdovka na Ramzové. Mírnou krajinou jsme prošli Banjaluku a blížili se k Branné. Moje Luizička vzorně netáhla a vypadala spokojeně. Zato já už byla hladová a Branné zapadla do první hospody na skvělou polívku, bramboráčky a pivečko.
A pak zase přes kopeček do Stříbrnic ke kontrole K1. Zde panoval celkem optimismus, ani únava nebyla ještě patrná. Ale pak nás čekalo první pořádné stoupání na Návrší a dál směrem na Kralický Sněžník.
Jenže ten sadista, co plánoval trať (Gejza), nás prohnal nad hranicí sněhu přes Mrtvý les a pak nás kousek pod Sněžníkem otočil a zahnal zpět do údolí. Z kopce je to vždycky horší, pro netrénované dvojnásob. Hlavně si nezrušit kolena, bolavé svaly si už nějak poradí...
Na K2 jsem dopajdala před setměním a protože tam fotil Zbyňďa, ani jsem nevytahovala foťák. Nejspíš jsem ani nemohla. Byl to 42.km Při dvou pivkách, které mi ochotně natočil Milan, jsem se dozvěděla, že tu spousta lidí končí a čeká na odvoz.
V boudě ale už bylo přeplněno těmi, kteří zabrali místo k noclehu dřív. Tak jsem se postavila... a zjistila, že to nějak dál nejde. Nicméně po chvilce ztuhlé nohy trošku povolily a až mě přestalo bavit šilhat ve tmě po značkách, slezli jsme z cesty, Luizička dostala dečku a večeři a já zalezla do igelitu a spacáku. Mokro bylo všude.