SAMOTA

Yellow Point - pátek trať

V noci sněžilo, do rána připadlo pár cenťáků. Ale na tvrdé trati to nebyla žádná pohroma. Trochu měkčí byl jen jeden úsek na horské silnici, kde prý musela rolba jet nad svodidly :) Dokonce i trať si už začínám trochu pamatovat, když letos už nejezdím po Krkonoších jen jako zátěž: Ze Strážného - lomu nahoru kolem Klecandy až na na rozcestí pod Liškou (brrr kopec), tam doprava, dolní vodovodní cesta, pak Tetřevky, Kolínská a Horskou silnicí zpátky.

Vyjíždím na osmém místě, Martin přede mnou, Radek Havrda za mnou. Zapřáhla jsem vše, co doma zbylo pojízdného. Pro výslednou desítku nepředstavuje stoupání bez zátěže pod Lišku zdaleka takový problém, jako s plnou polní a běžkařem na Ledovce. Sněží. Mám žluté brýle, ale jsou stále olepené sněhem, tak je šudlím jak mohu. Olympus je taky pěkně osněžený, čočku průběžně otírám, ale je to bída. Martina dojíždím celkem záhy, ale ujet mu nedokážu. Hafani se žrádlonosičky drží jako klíšťata. Pak míjíme Janu Holou, Víťu Hůlku, Michala Hanuše a stále stoupáme. Radek Havrda startující minutu za mnou se zatím zezadu neřítí. Martin se pokouší jet dopředu, ale vůbec mu to nejede. Zklamaně mne pouští zase do vedení. Přes Radka Tyrolera už zas jdu první já. Až na Desítce se objevuje Radek Havrda a pomalinku se mlhou a sněžením dere dopředu. Skútr s Hanušovou kamerou bere tým celkem bez mrknutí oka, pesani už si zvykli. Martin se v mlze někde ztratil a tak jsme sami.. Na Kolínské zas málem leadři odbočí do průjezdu (zde se končilo v lednu) a pak Horskou silnicí dolů. Občas utírám brýle, ale stejně přes kapky moc nevidím. Ještě že tým celkem šlape. Ejhle - dojíždím Michala Merhauta, proti jeho šestce je desítka v těžším terénu ve výhodě. Sněží pořád a foťáček je skoro slepý a produkuje jen rozmazané šmouhy. Dojíždí nás Jirka Suchý, jeho ČHP-ohaří koňové (Šumavský Závodní) nás mají na háku. Na konci nejspíš překračujeme povolenou rychlost, ale ne moc, tak to prochází :) A jsme doma.