SAMOTA

Děčínský Sněžník - Sobota: Na trati

Na midovou trať jsem vyjížděla "vyvenčit" Martinův tým důchodců, štěňat a jiných problémových dárečků :). Tenhle tým má dynamiku náklaďáku a tak jsem se chystala na delší vyhlídkovou jízdu. Celkem brzy mne ale dojel Miki trochu zpomalený po Šediváčkově longu a tak jsem se pokusila holky v leadru probudit, abychom se trochu svezli. Povedlo se a vesele jsme šlapali na vzdálenný dohled od Mikiho až do chvíle, kdy se ten zkušený pardál zakoukal kdoví na co a minul odbočku na Áčkovou trať. Come-back na silnici s dvanáctkou nikdy není sranda, tak jsem projela odbočkou a zastavila tak akorát jako lákadlo, aby mu psi líp zatočili kam mají. Sledovala jsem jak leadři zkušeně tým na povel otáčejí, následovala prudká vracečka a problém. Miky bleskově kotvil, vybíhal k ležícímu zamotanému zadákovi a nožem přeřezával jeho postroj. Tým zatím na jedné kotvě nepostál a tak trošku popoběhli... Miki se trošku zadýchal... ale měl to pod kontrolou. Na mé úrovni znovu zakotvil, psiska vedle sebe stála trochu klidněji, takže Miki měl čas na přepřažení zamotaného psa, v tu chvli nás předjížděli oba vlci, ale zůstali jsme na kotvách dokud nebylo vše OK. Za tenhle pětiminutový odpočinek jsem si vysloužila Mikiho poděkování a hlavně báječné palačinky... hodnej kluk! Večer se ukázalo, že mě ten oddech stál v tu chvíli druhé druhé místo, ale nevadilo, nebyl ještě všemu konec :) Já dvanáctky nejezdím, ale vím, jakou sílu má desítka a co s kotvami udělá projíždějící spřežení, za kterým tým chce vyrazit - bylo lepší a bezpečnější počkat.

Můj midový tým lehkých holčiček měl jet Áčko, ale protože jsem zazmatkovala při elektronickém přihlašování, byla jsem nahlášená do U a přehlašovala jsem se do A až při prezentaci v sobotu ráno. Bohužel moje vůdčí fenka Holy nebyla fit a tak jsem se chystala jet se sedmičkou s nezkušenou mladou Beruškou vepředu. Miki mi nabídl osmého psa - Elišku, že prý je dost rychlá. Bleskově jsem zapřahala a vyrážela na trať. Eliška se asi v týmu necítila a tak jsem jela podle ní, pořádně na dečce. Péťa Krupička kolem profičel zatraceně brzo a rychle. V lese už se mi Eliška nezdála a tak jsem ji nakládala do vaku. Projel kolem Tomáš Hubner... a tak jsme jeli dál. Tomovi tým nějak zvadl, nedokázal mi ujet a tak jsme se celkem plácali, protože na sedm psů s jedním ve vaku jsme na předjetí neměli. Nakonec Tom přišel o čepičku, ale to už jsme byli skoro doma.

Béčko, nejlepší tým jsem nestihla dostat na start včas, ještě jsem musela vyvenčit midový tým, tak jsme s pětiminutovou sekerou fičeli ke startu. Černí psi v nových červených postojích Zero DC vypadali profesionálně, ale na nejlepší evropské (i světové) týmy to zdaleka nestačilo. Na trati byla skoro nuda - nikde nikdo - žádné předjíždění, tým nezvyklý na rychlost šlapal bez chyby jak mohl, ale na bednu v šestkách to zdaleka nestačilo :)