SAMOTA

Děčínský Sněžník - Neděle: Na trati

Za mrazivého rána brzo po deváté hodině jsem vyrážela s midovým týmem na trať s chutí zazávodit si a přesvědčit pejsky, abychom dohonili Aleše Pícla. Jel minutku přede mnou, ale celé první kolo jsem se mu nedostala na dohled. Při prvním průjezdu kolem cíle mi z ustaraného pohledu Alešovy ženy svitla naděje, že nejsem až tak daleko - a na pláních jsem ho uviděla... Spolu s polskou šestkou se vezli spolu, neschopní se odpoutat. V lese jsem je dojela a začalo to být zajímavé. Minuta mi nestačila a tak bylo třeba Aleše nejen předjet, ale i ujet mu... Bylo to zatraceně těžké. Psi měli podobnou rychlost a moji mladí dělali vylomeniny, otáčeli se a nesoustředili se na práci. Po přejezdu silnice se mi zdálo, že Dampík toho má dost, ztratil zájem. Tak jsem kotvila, Aleš projel a já nakládala psa do vaku. Dump si to ale ve vaku okamžitě rozmyslel, prorazil dýchacím otvorem ven a tak jsem kotvila znova. "Ty nejsi nemohoucí, ty si děláš legraci"... Odpočatý tým vystřelil a za chvilku jsme měli kluky zas před sebou. Poprosila jsem tentokrát Aleše o odstup, trošku jsem se zadýchala z velmi intenzivního odrážení a... dokázali jsme jim ujet. K cíli bylo už velmi blízko, ale nakonec to vyšlo :)

Dvě hodinky po prvním startu mě čekal Áčkový start. Skluznice jsem měla po midu úplně šedivé a chuť k závodění mě držela, tak jsem ještě nahřívala žehličku a kydala trochu vosku mezi připájením Béčkového týmu a uklízením spokojených miďáků. Foťák měl vybité baterky a nestihla jsem je vyměnit. Stihli jsme to na minutu a šestka mých lehoučkých holčiček se sedmým klukem Crackerem vyrážela v čase. Beruška na pláních zlobila, otáčela se a štěkala na Bizi za ní, tak jsem jí celkem marně napomínala a brzdila a brzdila. Péťa profičel kolem nás na začátku lesa a Beruška se po odjezdu z plání trochu umoudřila. Mohla jsem obdivovat její dokonalý pohyb a rychlou eleganci. Jen tu hlavičku vyměnit... :) Chtěla jsem změřit své síly s Tomášem, ale díky tomu, že mně stále nepřepsali z U, jela jsem před ním. Tak aspoň že mě nedojížděl. Ke konci se mi zazdálo, že v dáli vidím Petra Krupičku a kousek před cílem jsme ho měli. Na poslední rovince před civilizací jsme ho předjeli a teď se holky ukažte, jestli odjedete. No pár metrů jsme mu nadělili... celá udýchaná se zubím ...Péťo, tys mi dal... Beruško - pusinku, svělá jsi byla!

Hodinku po startu Áčka vyjíždí Béčkový tým - to bylo o vteřiny, ještě že formulky trefí na start bezpečně samy. Barča mi přebila foťák, tak se kochám a pod věží fotím, černoušci šlapou, vpředu zkušené formulky Fata a Axa, tři dvouletí koníčci Bary, Black a Borek a roční zlobivá Daisy se šrouby v noze. Na konci omylem pouštím video - a když už jede, tak ho dotočím do cíle.

Ještě fotečka spokojených černo-červených psů, dík Dášo za ty postroje FASTER, zdá se, že jim sednou!