SAMOTA

Ledová jízda - I.díl: Pátek na trati

V noci po prologu jsme šli spát hodně pozdě, dlouho trvalo, než jsme obstarali psy. Ale aspoň spali v boxex, stále jsme zůstávali na parkovišti. Celou noc sněžilo a tak měli pořadatelé ráno vrásky ve tvářích - bude to půlden trvat, než technika zvládne novou nadílku a Krkonoše budou zase průjezdné. Takže jsme vyjížděli s tím, že trasa bude upřesněna operativně dle možností.
Začínali jsme jako v noci - po Horské silnici doleva, stoupáním nad Klecandu, Pod Liškou doprava na Desítku. Psi vezli tu obrovskou zátěž, na kterou nebyli zvyklí, a statečně se s ní pasovali - i když malé "S" holčičky ( BERUŠKA, BREEZE, DITA, DAISY) byly silně v nevýhodě. A velcí "L" byli jen zadáci DUMP a ARINA... Aspoň že se leader HOLY nehárala, jako když jsme tu byli naposled na Genesis tour :). FATA nahodila longový klus a odváděla perfektní práci. BAYLEY dřela jako vždy a Michalova Viky si už na tým zvykala a pomalé tempo jí vyhovovalo.
Laďa by v čerstvém sněhu potřeboval spíš lyže na klasiku. Jednou mu zvonil telefon ... "Teď si tu užíváme Ledovku, teď nic řešit nebudu!" ... byla hezká, ale bohužel mylná úvaha, protože se nás organizátoři snažili dovolat, aby nám sdělili, kudy povede trať. Laďa to nezvedal a já mobil nevozím. Kolem Tetřevek nás předjel Martin a Maruškou a za Teřevkami kritická chyba - zapomenuté terče vedly doleva, ale my měli jet vpravo.
No - zajeli jsme si v měkém sněhu nádherný sjezd do Černého Dolu po rolbou čerstvě projeté trati. Když ale ani v civilizaci nebyl žádný pořadatel, větřili jsme, že je něco špatně.
Martin vytáhl mobil a začal komunikovat. Vyjasnilo se chybné odbočení. A nás čekalo to obrovské stoupání nahoru. Ouha, z 50 km bude trochu víc... to se holky zapotíte... Dejte si aspoň první svačinku.
Zpocení jsme se vyhrabali na Rejdiště a tam konečně potkali pořadatele. Byl tam i Ota Janko se svými samojedy. Byli jsme beznadějně poslední. Můžeme si vybrat - zatočit hned na bivak, nebo dát ještě jedno kolo a zůstat v závodě jako ostatní. Martin už projel - pokračoval. Rozhoduji se - budeme pokračovat.
Takže znovu po Horské silnici dolů a zas až ke Klecandě, nahoru, po Desítce...
Našim holkám začala ale po čtvrté hodině práce docházet energie, pracovitou Ditu jsme nakládali a Bayley a Dumpík byli unavení. Nikam jsme tedy nespěchali, na Desítce rozdali druhou svačinku a odpočívali dle chuti. Odměnou nám bylo nádherné počasí s kouzelnými výhledy. Konečně Tetřevky a Rejdiště a odbočka k bivaku. Už na nás nikdo nečekal... Projeli jsme zajímavý sjezd a jako poslední konečně dorazili do cíle. Na trailu jsme byli přes pět hodin...