Něco z historie kennelu Levíčků...
Začalo to inzerátem, který objevil v inzertu náš kamarád Jirka Konicar v roce 1996 -Prodám alaskan hasky, nejlépe začínajícímu musherovi.-
V té době jsme se nastěhovali do staršího domku vyžadujícího rekonstrukci poblíž Silůvek, já byla na mateřské dovolené, plnokrevný koník Bobo dupal vedle obýváku
a na dvorku jsme měli prázdno.
Vyrazili jsme do Omic za Jirkou Trnkou a s údivem hleděli na na ta divná psiska, co nám nabízel.
Romantické představy představy chlupatých psů byly vzhledem těchto kříženců s lítostí zatlačeny do pozadí,
ale v tu chvíli jsme netušili, že stojíme na kraji událostí, které budou zásadním způsobem směrovat příští
život náš i našich dětí.
LINDA a FALCO byli ti první... a pak jich přišlo ještě moc.
Jirka se časem vydal vlastní cestou a náš život se rozdělil na období psí (podzim-zima), kdy se trénovalo a závodilo
a období koňské (jaro-léto), kdy jsme pro naše čtyřčlené koňské stádo (BOBO, FOTON, ÚSVIT a CHÁRON)
zajištovali nekonečné proudy vleků zeleného krmení, sena, slámy a vyváželi tuny hnoje.
A tak šel čas, práce bylo nad hlavu a na domku se nic nestíhalo udělat, protože nebyl čas ani peníze.
Nakonec (v roce 2007) jsme se rozhodli, že obojí zvířata časově ani finančně neutáhneme. Tak si děvčata rozebrala své tři koníky,
o rok později odešel jako poslední i skvělý pony.
Nyní tedy máme (mimo dětí :) jen smečku psů, konto věčně v mínusu a domek stále čekající na rekonstrukci :).
Zato diplomů máme tři pořadače, pohárů plné skříně, tisíce fotek a moře úžasných vzpomínek a zážitků.
Život se psy mi kromě obrovské radosti z kontaktu s naší smečkou dal i poznání,
že cesta může být důležitější než cíl, závody mne stále učí krotit svoji touhu po vítězství, myslet na psy a kamarády a radovat se z každého startu,
kdy vítr sviští kolem, psi s radostí pracují a já děkuji, že tu s nimi mohu být.